Bar

[Rebecca Altamirano]

Zatváří se trochu zoufale a trochu pobaveně. Fajn, s potěšením je z tebe vydloubu osobně. Koukne na něj a blýskne jí v očích. A nechtěj abych si představovala, že dloubu do toho...albína, nebo co to hergot bylo. Ušklíbne se. Tak jedem zas ke mě, ale jestli mi zničíš potahy v autě, budeš si přát, abys mě před tím běloušem nezachránil. Koukne na něj a výraz v jejích očích trochu změkne. A vlastně...díky. Usměje se vděčně.

[Angel]

+zakroutí hlavou že taky neví a už se nechává odvádět+ Mě by spíš zajímalo proč šel po té... jak se jmenuje? +zeptá se protože si Lanino jméno nepamatuje+ Hlavní ale je +usměje se+ že tohle bylo přesně to o čem jsem měl vizi +teď se tváří ne zrovna moc jistě když mu děkuje+ Není za co. Je to moje práce +použije svou otřepanou frázi a pak už raději mlčí a poklidně krvácí na potahy, jelikož se bojí že řekne něco hloupého+

[Rebecca Altamirano]

Hmm...dobrá otázka. Koukne po něm zamyšleně, ale hned se zas věnuje řízení. A jmenuje se Lana. Trochu se zamračí, když jí dojde, že zdrhla snad dřív, než prázdné nábojnice dopadly na zem. Takže můžu zas klidně spát? Loupne po něm pohledem, na rtech slabý úsměv.