Angelův pokoj

[Angel]

+Chvíli váhá, vlastně docela dlouhou chvíli. Uvědomuje si jak na ni byl hnusní. že se choval jako Angelus, nebo přinejmenším jeho slabí odvar. Nakonec ale hlavou klesne na její prsa a uvelebí se mezi měkými kopečky+ Stejně to nikdy nepochopíš +zamumlá tichounce rty prakticky přitištěné na kůži jejího ňadra kousek od bradavky. Je mu smutno a všechno ho uvnitř bolí+

[Neferet]

+trpělivě čeká, jak se rozhodne, do ničeho nenutí, ale vnitřně si oddechne, když se u ní nakonec uvelebí. obtočí kolem něj ruce, jako by u sebe chtěla schovat jeho velké tělo a chránit ho. jednou rukou ho objímá a druhou mu konejšivě přejíždí po zádech+ Dej mi čas. +zašeptá+ Možná to nepochopím, ale pokusit se o to můžu. +políbí ho na čelo+ Odpočívej. +vyzve ho měkce a láskyplně+ Budu tady s tebou. +šeptá+ Vždycky tady budu s tebou, pro tebe. +políbí ho na čelo, které pak lehce pohladí a přejede po jeho tváři zpět na záda pokračujíc v konejšivém hlazení+ Pro vás pro oba. +lehoučce mávne rukou a tak je přikryje dekou+ Jsem tu s tebou.... spi.... odpočívej. +šeptá dál konejšivě, má prostě pocit, že by mu měla říct, že je tu s ním a pro něj, nějakým způsobem mu poskytnout oporu v jeho bolesti, která z něj vyzařuje+

[Spike]

+Vrátí se z kopelny a z kuchyně. V ruce nese celí kbelík zmrzliny, vedle pak pytlík s burákovími chipsi. Zastaví se ve vchodu do spací šásti pokoje, ruku si opře o futru posuvných dveří a zamračí se na ty dva tulící se v posteli. Není to žárlivé zamračení, spíše zamyšlené a trochu smutné. Zná Angelovi nálady. Hodí obojí co drží v rukou na křeslo, co na tom že se křupky rozdrtí a zmyrzlina zmáčkne, protože je v papírovém kalímku. Vklozne k nim pod pěřinu a přitulí se z druhé strany, ale tak že má hlavu víš než oba dva. Obejme je pažemi, dokonce i Angela a tak zůstane. Nic neříká, nemá žádné poznámky. Sice má na strašího upíra pořád hromadu keců, ale svým spůsobem ho má rád. Možná víc než to.+

[Angel]

+Neříká na její chlácholení nic, stejně by nevěděl co říct. Sám ani takhle chláchoit neumí, a nikdy chlácholen nebyl. Navíc to vůbec nepomáhá. Je si jist že jsou to od Neferet jen slova, nic víc. Zavře oči které neutevře ani když přijde Spike a lehne si k nim. Trochu sebou sukne v okamžiku kdy se ho dotkne studená ruka druhého upíra, ale ani tak nic neřekne ani se nepokusí se pohnout.+

[Neferet]

+konejšivě dál Angela hladí po nahých zádech. na tváři má smutný zamyšlený výraz. tak ráda by mu pomohla, ale neví jak. zvedne ke Spikeovi oči, když vejde do pokoje. nic neříká, mlčí jako oni dva, jen si hlavu opře o jeho hruď, dál shlížejíc na temeno Angelovi hlavy. jejich těla jí studí a Angelovo tělo jí na hrudi tíží, ale vůbec jí to nevadí. už dál nemluví, neví co by dál řekla ani co by měla dělat. vzpomene si na to jak jí vždycky chlácholil otec, vždycky jí broukal nějakou konejšivou písničku, držel v náručí a kolébal. vždycky jí to pomohlo. rozhodne se to zkusit. začne potichoučku broukat ani pořádně neví co. je to velice tiché, nesmělé, jako by se bála, že za to dostane vynadáno, a konejšivé broukání+

[Angel]

+Spát se mu sice vůbec nechce, vlastně ještě před tak čtvrt hodinou by si klidně dal další kolo, ale teď je v tak zlé náladě že by se nevzmohl na nic. Dokonce se ani nesnaží předstírat že je člověk, takže se mu dokonale zastaví dech. Pod zavřenými výčky se mu pohybují oči jakoby se mu něco zdálo, ale nezdá. Chvíli to trvá než ho přeci jen spánek přemůže a vtáhne do víru neklidných snů+

[Neferet]

+přemýšlí, přemýšlí nad tím, jak by mu mohla pomoci, ale nic jí nenapadá, je jí z toho smutno až do pláče, ale drží se, nechce, aby bylo znát, jak moc jí to bolí, chvilku jí trvá, než si uvědomí, že Angel skutečně usnul+ Tak ráda bych mu pomohla, ale nevím jak. +zašeptá smutně a povzdechne si, unaveně zavře oči+ Sem tak unavená. +zašeptá z polospánku+ Zůstaň... zůstaň tu s námi. +šeptá, než usne neklidným spánkem, stále Angela objímajíc, jako by ho chtěla uchránit před celým světem+

[Spike]

+Zasmuší se+ Myslim lásko že má bolest se kterou mu nemůžeš pomoct +už před delší dobou, vlastně je to pár desítek let, uvažoval nad tím jaký Angelus a Angel je a proč takoví je. Pár vysvětlení ho napadlo, ale nikdy o nich s nikým nemluvil a mluvit nehodlá.+ Nobej lásko. Zůstanu tu +ujistí ji. Jemu samotnému moc dlouho netrvá než usne, je dalo by se říct psychycky vyčerpaný+

[Neferet]

+na to jaké bývají její sny spí tentokrát více méně klidně, sem tam zasténá, ale dost často se probudí, nejspíš proto, aby zkontrolovala, že jsou ti dva skutečně s ní, jelikož se jí tentokrát zdáli sny o ohni a prachu, nejspíš vyvolané vzpomínkami na otce, nakonec se ani nenamáhá usnout, jen leží a kouká do stropu, přemýšlí nad vším, co jí v poslední době potkalo a nad svým jednáním, to že jí Angel tíží na prsou ignoruje a dál si opírá hlavu o Spikeovu hruď, ignoruje i to, že se jí chce na záchod, jelikož kdyby chtěla odejít, tak by je vzbudila a ona chce, aby se prospali. pomalu probere všechny vzpomínky a začne se nudit. pohled jí padne na noční stolek. napadne jí jestli náhodou nemá něco Angel na čtení, tak se natáhne, šuplík otevře a shodou okolností v něm nahmatá knihu, opatrně jí vyjme, aby nenadělala hluk, otevře na první stránce, opatrně jí uchopí do jedné ruky a částečně opře o polštář, hlavu má položenou na stranu a začne číst, anižby tušila o jakou knížku pořádně jde+

[Angel]

+Má zlé sny, ty on má ale vždycky. Většinou neurčité vzpomínky na Peklo které jsou samozřejmě doprovázené hrůzou které se endá popsat ani vykřičet, ovšem tentokrát se mu tam vkrade taky něco na co už nepomyslel tak třicet let. Prudce procitne a posadí se. Hned jak si uvědomí že není v posteli sám se od těch dvou odtáhne+ Dobré +zamumlá, přestože ani v nejmenším teď netuší kolik je jehon. Jen ví že už je den a něco k polednímu+