Kuchyně

[Angel]

Je to už nějaký čas co se to stalo +připustí, zatím co si dává krev do mikrovklky a nastavuje na 30 vteřin+ takže chápu že to tvích deset mozkovích buněk zapomělo +vytáhne krev z mikrovlny+ Víš Spikeu že se občas chováš jako naprostý debil a hulvát? +zeptá se konverzačním tonem. Nemyslí že by se po něm Spike vrhl+

[Spike]

+Hrdelně nespokojeně zavrčí, což je jediná reakce na Angelovu urážku+ Tak teď už chápu že mi vylila na hlavu víno +podotkne na půl úst+ Nechovám se jako debil! +ohradí se+ Jenom... prostě... však víš... +snaží se s toho vymluvit jak jen to jde. Hodně okázale se napije, jakože teď jí tak se nebude bavit, protože jak známo z plnou pusou se nemluví+

[Angel]

+Přestane si z něho utahovat a zamračí se. Teprve teď mu dojde že Spike svojí amnezii nepředstírá, nýbrž si skutečně nic nepamatuje+ Já bejt Neferet tak ti rovnou useknu... hlavu +dokončí nakonec neutrálně, protože neví jakou reakci očekávat kdyby řekl "koule"+ Připravils ji o pannenství +připomene mu neutrálním tónem ať si stím mladší upír poradí jak jemu libo+

[Spike]

+Strne z jakousi sušenkou napůl cesty k puse. Kdo by kdy řekl že se upír může tak rád ládovat kde čím+ Neser mě pořád! Na něco takovího bych si rozhodně pamatoval! +ohrazuje se dotčeně, ovšem z paměti se mu pomalu začínají vynořovat vzpomínky na Neferet a pár věcí které dělali společně. Strčí si sušenku do pusi a žvýká za usilovného přemýšlení+ To neni možný... +mumlá si pro sebe, když mu opravdu dojde že to co mu jeho dědeček říká je pravda+

[Angel]

+Popíjí poklidně svojí krev, jako samotný Budha, a pozoruje trochu vyšokovaného Spikea+ Vážně tě měla připravit o koule +podotkne klidně+ Já bych to na jejím místě rozhodně udělal. Vlastně +podívá se na něj neurčitým pohledem+ občas bych to rád udělal i sám zasebe.

[Spike]

+Hrnek kterým třískne o pult se zakmácí, ale než ustane v pohybu už Spike stojí u Angela a pevně ho svírá za košili pod bradou+ Vypadám snad že mám náladu na tvoje debilní fory? +zavrčí vztekle. Od Angela ho podobné výhružky berou, protože už ho viděl něco takového skutečně dělat a jeho zmučené dušičce moc nevěří+

[Angel]

+Nehne ani brvou, zná už Spikeovu vůbušnou a nervní povahu víc než kdo jiný živí či nemrtví. Snad kromě Dru, která i přes svou šílenost možná zná Spikea ještě o trošičku lépe+ Vypadám snad že si dělám legraci? +odpoví otázkou. Položí hrnek, hezky klidně aby z něj vycantal krev, sevře Spikeovi zápěstí a odtáhne jeho ruce od své košile+ Nemačkej mi košili +požádá ho příkrým hlasem, nemá rád pomačkané oblečení. Vzhlédne k blankytně modrým očím+ Ty si na tu noc nepamatuješ, ale já ano. Stalo se tehdy něco zvláštního.

[Spike]

+Nechá si odtáhnou ruce od jeho košile. Oplácí mu pohled+ Pf! Ty a tvoje košile +Odfrkne si znechuceně aby zakryl jisté rozpaky které se ho zmoňují+ Co se stalo? +tváří se a mluví jako že ho to nezajímá, ale zajímá+

[Angel]

+Pustí jeho ruce a opře se dlaněmi o kuchyňskou linlku+ Myslím že Neferet dodala trochu života do našeho samotářského soužití +řekne trochu zamyšleně+ Dokonce jsem měl dojem že být semnou v posteli se ti líbilo skoro stejně jako když si tam byl poprvé +mezi obočím se mu udělají vrásky. Zase bojuje mezi svou duší a Angelusem, tentokrát je to jen takové pošťuchování+

[Spike]

+Zašklebí se+ Poprvé si mě ohnul přes pelest a dělal sis co tobě libo +připomene mu staré dobré časi. V jeho hlase ale nezní nějaká křivda, nebo třeba ublíženost, je to prosté zkonstatování. Z věcmi které se mu stalo když byl ještě bez uše je smířený, víc ho tíží to co sám dělal+ Obača na ty časi vzpomínám +pžizná po chvilce váhání+