Francie - dvůr a zahrada

[Tirage]

Fab: no ale že bych se v tom ohřála, to taky ne. ještě že je tak horké léto. a kňourne. mazlit, neštípat! nebo taky štípnu... uvidíš kam!

[Fabien]

Tir: Začínáš nějak divočit a odmlouvat! Taková hodná holčička to byla! +frfle a plácá ji po zadečku.+ Když bude hodná holčička, tak si bude moct pohrát a pak jí budu ještě krmit malinama....+přitiskne její klín ke svému, aby si Tir ujasnila, s čímže si to budou hrát.+

[Tirage]

Fab: pořád je hodná! když jí neubližuješ... když ji mazlíš a když si hrajeme... olíbává ho a dělá mu místo na hraní. hračka zase povyrostla krmit malinama? mňam! taky tě budu krmit... a upeču nám koláč... a upletu ti ten svetr... a půjdu s tebou na tu naši exkurzi po domě... slibuje mu hory doly a myslí to vážně.

[Fabien]

Tir: +Povzbuzen sliby si hraje s Tirage jako s kotětem. Drbe jí na bříšku a pod krkem, cuchá jí vlasy a šteluje se, aby si našel co nejlepší polohu na hraní, když ten jeho hrací nástroj je zase dobře nalaaděn .+

[Tirage]

Fab: vrní jako kotě a taky mu tak chňape zubama po prstech. pak mu ale pomáhá optimalizovat polohu. a brouká mu. pojď ke mě, Fabísku, lásko...

[Fabien]

Tir: Jsem u tebe, ještěřičko...+vrní a myslí to doslova, protože už je u ní a v ní.+

[Tirage]

Fab: je už zase úplně hodná a úplně jeho. ano. jseš... můj jseš... krásně... olíbává ho a vzdychá mu do úst a poamu se spolu pohybují. Tir jenom bleskne hlavou, jak se asi ona dnes postaví na nohy, když se jí z jejich milování třesou pořád kolena. a pak už nemyslí na nic, než na Fabiena a to, co zrovna dělají.

[Fabien]

(k maliní je to kousek, můžou lést po čtyřech )

Tir: +I on je moc hodný a tak přecitlivělý z toho soustavného milování, že má pocit, že se on a Tirage stali jedním tělem, které se pohybuje v absolutní shodě.+

[Tirage]

(teda ty necháš lézt Fabíska po kolenou - nahejch k tomu - mezi maliníkovým trním? chudinečka... ty podebraný škrábance a zarytý trny... aaaauuu!)

Fab: užívá si jejich sehranosti a hezky si Fdrží a hladí. líbí se jí, jak do sebe zapadají a zase prožívá pocit sounáležitosti s Fabienem i se světem.

[Fabien]

(Ubohý Fabísek ....abysme se z toho ťuťu... )

Tir: 1 K vlastní lítosti musí konstatovat, že je přece již dnes předrážděný různými podněty, takže na sobe za chvíli pocítí přicházející orgasmus. Napne celé své tělo a zavyje jako vlk.+