Fabienův pokojík

[Fabien]

Tir: +Vidí, slyší a cítí její orgasmus a sám je už úplně hrozně vzrušený, takže poté, co jí zalehne, směruje penis k jejímu vstupu, aby se do ní zanořil, měl ji jenom a jenom pro sebe a vůbec...Tirage je jeho! Líbá ji na ústa, pak se nad ní vzepře a rytmicky jí dokazuje svou vášeň a lásku.+ Moje...dokonalá...ještěřičko...+supí...(to by mě zajímalo, co tomu říká ten králík v žaludku )+

[Tirage]

(určitě je rád. doufám, že se nepřijde podívat, co se děje tam nahoře...)

Fab: je napůl mimo sebe, což tak úplně nečekala, zdálo se jí u stolu, že je na tom Fabien hůř, než ona. obtočí ho nohama a nechá se unášet jeho vášní, neb sama je roztřesená a rozpuštěná. tvoje... lásko... Fabísku... šeptá mu a cítí, že za chvilku ji strhne další vlna orgasmu.

[Fabien]

(U králíků nikdy nevíš...stačí jeden skok a je s námi )

Tir: +I on cítí její napětí. Přestože má co dělat sám se sebou, aby ustál se ctí tuhle jízdu a neudělal se hned po několika přírazech. Aniž by z ní vystoupil, nakupí se na bok, jednu ruku na jejím ňadru, druhou na poštěváčku. Stále se v ní rytmicky pohybuje a fascinovaně sleduje hru grimas v jejím obličeji.+

[Tirage]

Fabien: kňourá, vzdychá a prosí ho - ani neví, zda aby pokračoval, protože ho hrozně chce, nebo aby přestal, protože už skoro nemůže vydržet. vůbec ji nenapadne, že je třeba příliš hlasitá a co si pomyslí Nicolette. kouše se do rtů, že jí skoro teče krev, a tápe po něm rukama a má zavřené oči a sotva popadá dech.

[Fabien]

Tir: +Zrychluje tempo, protože už sám nemůže vydržet. Do Tiraginých proseb se mísí i jeho prosby a výkřiky. Je mu celkem jedno, že to může být slyšet po celém domě, potřebuje nutně vykřičet lásku k Tirage. Bouřlivě se udělá, je celý zpocený, pořád ještě hladí Tir po ňadrech a v klíně.+

[Tirage]

Fab: chvilku po něm ji unáší další, hodně dlouhá vlna orgasmu. třese se mu v náručí a jeho hlazení vlny dál rozhoupává. hledá ústy jeho rty a snaží se ho držet, ale nemá vůbec žádnou sílu. jenom mumlá jeho jméno a tulí se.

[Fabien]

Tir: +Hladí jí a objímá, drží v náručí a houpá jako děťátko, které potřebuje uklidnit. + Miláčku, lásko moje...krásná holčičko, královno...+hledá krásná slova, kterými by jí hýčkal, líbá jí mezi nimi a je úplně strašně zamilovanej.. +

[Tirage]

Fab: drží se ho a pomalu se uklidňuje. vrací mu polibky a hladí ho po ruce. jsem tvoje... úplně tvoje, Fabiene, lásko... šeptá tiše. dám ti všechno, co budeš chtít... mě už máš... slibuje stále ještě silně omámena milováním. ale asi mluví pravdu.

[Fabien]

Tir: Nic nepotřebuju, když mám tebe, lásko...jsem s tebou strašně šťastnej...jako nikdy..ani jako dítě jsem takhle nebyl hrozně šťastnej. Lásko moje...chci, aby celý svět věděl, že tě miluju...mám pocit, že to nosím napsáno na čele, aby to všichni věděli...moje, moje ještěřičko!

[Tirage]

Fab: nemysli si... děti zase tak šťastné nejsou. to jenom dospělí na to už zapomněli. jemně mu přejíždí prsty po obličeji a krku a ramenou. zase se na něj dívá jako by ho viděla poprvé a zkoumá všechny detaily jeho obličeje. co bych dělala, kdybych tě nepotkala? a pak ho zkoumá lehounkými polibky. já ani nevím, jak ti říct, jaký pro mě jsi... taková slova nejsou v naší řeči známa, co bych ti chtěla říct...