Pokoj č.12

[Richard Prewett]

Všechno, co si jen má princezna bude přát. +pousměje se a jak se za nimi zavřou dveře, natlačí ji na jednu stěnu výtahu.+ Mě bude chybět tvé nádherné tělo.... +rukama jí přejede přes prsa, přes bříško až na hýždě, které požitkářsky zmáčkne v obou dlaních.+ ...tvá ústa... +políbí ji hluboce, vášnivě+ ...tvé ztřeštěné nápady... +usměje se, když se odtáhne a podívá se jí do očí. Pramínek vlasů jí založí za ucho.+ ...ty celá. +dokončí tiše.+

[Wenai Lafayette]

+přitiskne se k němu a vášnivě ho líbá+ Richarde, ty jsi úplně... úplně, fakt mi budeš chytbět. +koukne mu do očí a usměje se a pak ho políbí+

[Richard Prewett]

Ty mě taky, princezno. Opravdu. +políbí ji na čelo a víc si ji k sobě přitiskne. Dveře výtahu se otevřou, ale on ji ještě chvíli nepouští, až pak se odtáhne, chytne ji za ruku a společně vejdou na recepci. Richardove kufry jsou za nimi.+

[Zaměstnanec]

+uklízečka všechno uklidí, vysmýčí a vyhodí Wenai, která tu zasněně vzdychá do polštářů, když si myslí, že ji nikdo nevidí+

[Richard Prewett]

+Po tom koncertě ještě nějakou dobu bloudil městem, ponavštěvoval několik barů a nad ránem se kompletně opilý, nějakým zázrakem po svých, dostal do hotelu a kupodivu i do svého pokoje, ačkoliv si číslo nepamatoval, ale naštěstí je to ten samý pokoj jako naposledy. Teď ještě pořád spí v bezvědomém spánku.+

[Wenai Lafayette]

+zaklepe na dveře, protože moc dobře ví, kdo tu bydlí, opře se bokem o rám dveří a čeká jestli jí někdo otevře+

[Richard Prewett]

+Nejdřív se jenom převalí v posteli, no po chvilce jak se probouzí začne přemýšlet, jestli to klepání slyšel doopravdy, nebo to bylo jen ve snu... ale pokud se ozve podruhé, vyplazí se z postele a pořád ještě v alkoholovém opojení... oblečený jenom v boxerkách otevře dveře a aby při tom nespadl, opře se současně o stěnu. Vykoukne ven a téměř se s Wenai srazí s hlavami.+ Princezno? +překvapeně párkrát zamrká, ale když si je jist, že to není přelud, usměje se na ni.+ Už jsem si začínal myslet, že mě ignoruješ.

[Wenai Lafayette]

+to si piš, že zaťuká i podruhý, když ho uvidí tak se musí zasmát, ale připlácne ruku na pusu, takže smích udusí i když se pořád poťouchle usmívá+ Prosím tě, to jsi se včera tak zřídil? To je to manželství tak hrozný? +vejde dovnitř, chytne ho za ruku a posadí na gauč a donese mu z lednice colu+ Jasně, že tě neignoruju. +sedne si vedle něj+ Mě zas přijde, že se mi vyhýbáš. +usměje se na něj a zadívá se mu do očí+ Změnil ses... Teda mi to tak aspoň přijde.

[Richard Prewett]

+On vidí velice dobře, že se mu směje, ale sám se tomu pobaveně ušklíbá....Pokrčí rameny, pustí ji dovnitř a zavře dveře.+ Já se nezřídil, tohle byla ozdravní kúra. +řekne hrdě s plnou vážností a pak se uculí. Ale jak ho zabolí hlava, svraští hned tvář do bolestivé grimasy a nechá se odvést ke gauči. Vděčně si vezme od Wenai colu a hltavě se napije.+ Manželství... +povzdechne si a pokroutí hlavou.+ ...je přesně takové, jaké jsem očekával, že bude. +nehezky se ušklíbne. Pak ale pohlédne na ni a opět se usmívá, i když tak trochu vážněji.+ Já tě nechtěl moc obtěžovat... předci jen, je to dlouho, co jsme se naposled viděli a zdálo se mi... +zkoumavě se na ni zahledí.+ ...že nejsi tak úplně sama. +v očích mu problesknou malinké, šibalské jiskřičky, když si vzpomene, jako je viděl spolu s tou tmavovláskou.+ A navíc to vypadá, že jsi teď slavná... snad by ses nezabývala námi, obyčejným, prostým lidem, princezno.+ škádlí ji a pobaveně se při tom usmívá.+

[Wenai Lafayette]

Oh, naše veličenstvo bylo prostému lidu vždy nakloněno. +uculí se na něj+ Hrmmm, no tak sama úplně nejsem. +musí se uculit, když to říká+ To zní, jako kdyby bylo manželství ta nejstrašnější věc na světe. Tak koho sis vzal? Řekni mi o tom něco. Ať vím, proč to nedělat. Máš fotku? +v očích jí svítí nadšení+ Zas tak dlouho to není. Ale chyběls mi.