Pokoj č.10

[Ares]

Objeví se uprostřed svého pokoje, pořád klečí na kolenou. Meč mu vypadne z ruky. Podívá se na něj jako na někoho, koho považoval za přítele a ten mu teď vrazil kudlu do zad. Ránu na břiše si chytne i druhou rukou, ale ta pořád nepřestává krvácet. Bolí to jak čert, a bolest je o to větší, že nic takového už hodně dlouho nezažil. Vyčerpán bolestí se vyškrábe na nohy. Na povlečení zůstane otisk jedné jeho krvavé ruky. Dopotácí se ke své skříni, ze které vytáhne láhev whisky a dopřeje si pořádný doušek v naději, že to utlumí tu hroznou bolest, možná i zacelí ránu. Nepomůže to však. Po chvilce se zhroutí na zem a zůstane tam nehybně ležet.

[Lanevra]

°Nejdřív chvíli klepe, když nikdo neodpovídá, tak zabouchá° Aresi? °zavolá přes dveře, ale odpovědi se jí nedostane. To se jí moc nepozdává. Zaklepe pro jistotu ještě jednou, nechce zbytečně nějak plašit, ale pořád nic. Sevře kliku, zatlačí proti zamčenému zámku který pod její silou snadno s křupnutím povolí. Není to velká škoda a opravu klidně zaplatí° Aresi? °zavolá, ale všude je nepěkné ticho. Přejde směr ložnice a tam ho uvidí jak tam leží v kaluži krve° Do pr...! °zavrčí trochu vztekle, ale i tak je v tom slyšet jistá obava. Doběhne k Aresovi, přiklekne a vytáhne si jeho hlavu na stehna° Slyšíš mě drahoušku? °popleská ho po tváři°

[Ares]

Nehýbe se a dýchá velice ztěžka, no když se ho Lana snaží nějakou dobu přebrat, přeci jen trochu přijde k sobě. Nejdřív namáhavě otevře jedno oko, pak druhé, no jen co si uvědomí, kdo se to nad ním sklání, opět oči zavře, protože ho to stojí hodně sil. Krásko. zašeptá velice tichým, zesláblým hlasem. Pokusí se o úsměv, no ten se vzápětí přemění jenom v bolestnou grimasu. Můj meč.....nemocnice. Víc toho neřekne, neboť opět upadne do bezvědomí.

[Lanevra]

°Dojde jí že asi nemyslel aby donesla do nemocnice jeho meč, nýbrž jeho, ale meč vezme sebou. Nejdříve mu sebe je pochvu a pásek, kterým se opásá, což vypadá docela divně na šatech° Kvůli tobě vypadám jako magor! °vrčí vztekle° Dobře. Jdeme na to. °zvedne ho za ruku jako hadrovou panenku, přehodí si ji kolem ramen a tahem si ho na ramena nahodí. Při její nadlidské síle to není zas tak velký výkon° Měl bys míň chlastat, míň žrát a víc posilovat °remcá nad jeho vahou, ale statečně vyráží pryč°

[Ares]

(Kdyby byl Ares při vědomí, nejdřív by Laně vynadal, že mu bere jeho meč, pak by se pobaveně ušklíbal, že se Lana tak vzteká a nakonec by se nejspíš šel zahrabat studem, že ho musí nést ženská )

[Ares]

Přemístí se do svého pokoje, ještě před tím, než vleze do sprchy, dopřeje si pořádný doušek whisky, aby se trochu vzpamatoval. Po sprše si konečně oblíkne normální kalhoty a tentokrát pěšky vyrazí do města. Předci jen, na přemísťování už nemá sílu.

[Ares]

Oblékne se, meč bezpečně uloží někam, kde ho nikdo nenajde a jde vyzvednout Lanu.

[Ares]

Aj s golux vejdou do pokoje. Jsme tady. Usměje se na ni. Pustí ji, přičemž ji zlehka pohladí po zádech a stoupne si těsně před ni. Malinko se k ní nakloní, ale než by golux mohla cuknout, narovná se a s úsměvem se zeptá. Budete se chtít osprchovat? Prostě ji jenom tak zkouší.

[golux]

Hm, možná to není špatný nápad... trochu ho odstrčí a vydá se vrávoravě hledat koupelnu Ale nemám s sebou pyžamko... uchichtne se

[Ares]

(lach, to ještě bude zajímavý)

Nechá se odstrčit s lehkým ušklíbnutím. Ty dveře nalevo. Opře se bokem o stěnu a s úsměvem golux pozoruje. Ale to vůbec nevadí... Řekne jakoby se nic nedělo, no oči mu předci jenom malinko zasvítí nadšením. Když ale bude golux chtít, nějaký župan tam určitě je. Nebude chtít namydlit záda?