Hotel - Recepce

[Syriana Spinnel]

+V okamžiku, kdy na ni promluví onen Ďábelský hlas, jí srdce málem vyskočí z hrudi, jak se lekla a hůlku má okamžitě v ruce. Prudce se otočí, oči trochu rozšířené+ No do hajzlu +vypadne z ní, když uvidí Daria, jak se opírá o sloup jako by mu to tam patřilo a o jeden dva kroky ucouvne+ Ty? +je poněkud překvapená, neviděla ho víc jak rok asi. Míří na něj hůlkou a neví co od něj čekat+

[Darius]

Ano já... v celé své kráse. Rozpřáhne elegantně ruce, až se pružné svaly pod bledou kůží zavlní. Tím nevinným gestem zároveň dost jednoznačně dává najevo, že její hůlky se moc nebojí. Nevidíš mě snad ráda? Nakloní hlavu na stranu a nasadí tak zkroušený výraz, že by mu to člověk snad i sežral. Já tebe třeba vidím moc rád. Usměje se jako kluk odvedle. Rychlost s jakou mění výraz tváře je znepokojující, naprosto prozrazuje, že lidského toho na něm je velmi málo. A ten klacíček klidně schovej, jednak mi to neublíží a jednak ti nechci ublížit. Usměje se a možná, že ani nekecá. Jak se máš? A co tvoje kamarádka? Becca... Vysloví to jméno, jakoby drtil mezi zuby žiletky. Také jsem ji dlouho nenavštívil... Pronese jen tak mimochodem, jakoby si zapisoval do paměti, že to musí napravit.

[Syriana Spinnel]

+Málem jí spadne čelist až někam ke kolenům, když si s ní začne povídat jako starý známý+ ehm, takže tys došel jen tak napokec jo? +koukne na něj a pak s nakrčeným nosíkem se usměje+ promin kocoure, ale to ti nežeru +faktem ale je, že aspon je na co se dívat. pak mrkne na hůlku+ No nemůžeš ženě vyčítat že je obezřetná +i když pravdou je, že by jí fakt asi moc nepomohla, proto ji dá do kapsy a začne couvat za pult, kde má svého přítele jménem Magnum+ Cože? +vykulí na něj oči+ no mám se +zamračí se+ vlastně dneska mám blbou náladu a ty mi to chceš pokazit, abys věděl v blbý náladě se vyžívám +zabrble+ Co chceš Darie, nechceš se snad ubytovat, nebo jo? +koukne na něj zkoumavě, a ty jeho oči ji naprosto uhranou+

[Darius]

Napokec..hm jo, možná. Přelétne mu přes rty záhadný úsměv. To ti rozhodně nevyčítám, vlastně je to velmi rozumné, že pokládáš za nutné, aspoň se pokusit o svou obranu. Podívá se na ni, na tváři dokonale neutrální výraz. Opravdu? No ale s tím se dá něco udělat... Pohne se tak rychle, že to vypadá, jakoby se z místa kde, byl prostě objevil těsně u ní. Přitiskne ji zády k recepci a výraz milého kluka je ten tam, jakoby to byl jen přelud a tohle je skutečnost. Ne...to nechci. Zavrčí a v jeho hlase jakoby skřípalo sklo. Ale už velmi, velmi dlouho...mám jisté nevyřízené účty. Jistě víš, s kým... Mroukne nebezpečně blízko u jejích rtů a jeho oči se jí propalují až na dno duše.

[Syriana Spinnel]

+V jednom okamžiku stál u sloupu a v druhém ji drží namáčknutou na recepčním pultu. Je tak blízko, že cítí jeho tvrdé silné tělo a s veškerým úsilím šátrá rukou za barovým pultem a snaží se uchopit pistoli+ Darie +vydechne mu do rtů a druhou rukou mu přejede po nahé kůži zad, nesnaží se ho odstrčit, není blbá, ví že by s ním nepohla, jde na to jinak+ myslela jsem, že jsi přišel za mnou, a ty zatím zase prahneš po Becce +řekne tak zklamaně, že to zní naprosto realisticky, konečky prstů přitom nahmátne pažbu+

[Darius]

Neprahnu po ní! Zasyčí jí do tváře a špičkou jazyka jí olízne hranu čelisti. Chci ji zabít a poslat její prokletou duší zpátky mému Pánu, kterému už stejně dávno patří! Vztek a nenávist z jeho slov přímo kape, oči už nejsou hnědé, ale černé, doutnající touhou po pomstě, ale částečně i jinou touhou, tak lidskou, až je u démona jeho kategorie s podivem, že ji může cítit. Ale, až ji vyřídím... rád tě navštvím...ve tvých pokojích, až budeš sama... Přiblíží se až k jejímu oušku. A věř...že já se dostanu kamkoliv a kdykoliv...a že vládnu takovou mocí, o jaké se tobě, ani Becce ani nesnilo. Přejede špičkou jazyka přes jemnou kůžičku za uchem a znovu se jí zadívá do tváře, v očích dokonale ďábelský pohled, naznačující, jaké by ty hodiny o samotě s ním, asi byly.

[Syriana Spinnel]

+Zachvěje se, když ji olízne hranu čelisti a prsty sevře paždbu pevněji, až ji drží v dlani úplně+ Myslím, že zatím vsázím na Beccu, i když jsi určitě smrtonosný +zkousne mu ret a rukou si ho přitáhne za krk, jako by ho chtěla políbit. Chvíli si zahrává s tou představou, že to opravdu udělá a nechá se zaplavit myšlenkami na hodiny strávené s ním o samotě, pak milimetr od jeho rtů se zakření+ až nad ní zvítězíš tak přijd, zatím ale +přimáčkne hlaveň Magnumu k jeho spánku, stále ho držíc tak blízko u sebe, čelem opřeným o jeho+ vypadni z mýho hotelu, nebo ti to stříbro urve hlavu +hlas má najednou ledový, postrádající jakoukoliv emoci a oči má rozhodnuté, chladné+

[Darius]

Jak sladce loajální... Zavrní a jeho hlas jí sklouzne po páteři jako kostka ledu. Ztuhne když ucítí chladný kov a nezaměnitelný zápach stříbra. Je to vážně nechutná vlastnost zdejších obyvatel, že mají neustále nabito tím odporným kovem. Zavrčí, ale zazní v tom i respekt. Uvolní své sevření, i když trochu váhá, jestli trochu stříbra nestojí za to, ignorovat její výhružky. Přejede jí dlaněmi po bocích a nakonec o krok ustoupí. Je to ale příjemná změna, že si Becca konečně našla sobě rovnou kamarádku. Stejně krásnou, jako nebezpečně smrtící. Povzdechne si téměř zasněně. Ty co se hroutily už jen z mého pohledu, byly děsivě nudné...žádná zábava. Ušklíbne se nehezky. Tak pro dnešek půjdu... Začne mizet v černé mlze. Ale ne na dlouho... Poslední slova se ozvou těsně u jejího pravého ucha, pak se zvedne prudký vítr a černá mlha vylétne ze dveří a všechny pootevřené, nebo otevřené dveře v celém hotelu se s prásknutím zavřou.

[Syriana Spinnel]

To víš, to přátelé bývají +řekne naprosto klidně+ No ano, stříbro, tak krásný kov +usměje se+ byla jsem varována +dá mu letmý polibek na tvář a když přejede dlaněmi po jeho těle, sykavě se nadechne a přitlačí hlavní ještě víc+ Beru to jako kompliment +oči má průzračně modré, jak jí tělo zaplavil adrenalin+ Ano ano, asi bys měl +to už se začel rozplývat, jeho slova u ucha ji ale přinutí ztuhnout a najednou má po celém těle husí kůži. Když začnou práskat dveře, tak sebou škubne, zbraní pořád míří někam kde stál a najednou si připadá hloupě. Sveze se podél pultu na zem, pokrčí kolena a hlavu dá mezi ně, Magnum drží přímo křečovitě+

[Gabriel]

Je na cestě na Altamirano Hall a projíždí kolem hotelu, když se mu před autem prožene něco černýho. Prudce dupne na brzdy a strhne auto na stranu. Do hajzlu, co to bylo?! A protože je od přírody podezřívavý, zaparkuje, vystoupí a vejde dovnitř. Rozlédne se po hale a vzápětí si všimné drobné, zhroucené postavičky u recepce. Syr? Překvapeně se a ni zadívá a když uvidí, jak svírá pistoli, rychle k ní přejde. Jsi v pořádku? Zeptá se tiše, v očích se mu zračí starost o ni.