Bar

[Rebecca Altamirano]

Zatváří se vyděšeně, alá čtrnáctileté děvče na prvním rande. Ach ty filmy:D Doufám, že se budu fakt hodně bát. Uculí se.

[Byron]

To určitě jo. +mrkne na ni a posadí se do vozíku, co tam je, pak vyjedou, kolem je slyšet potichu, skoro podprahově strašidelná hudba, chvíli se nic neděje, tak tam jedou tou tmou a najednou se tam před nimi zhmotní nosferatu, jak ze starýho filmu a vybafne na ně a pak zmizí někde za nima+

[Rebecca Altamirano]

Pohodlně se usádlí vedle něj, je natěšená jak dítě u vánočního stromku. Když se to tam zhmotní, trochu vyjekne a pak se začne smát. Jééé, to byl příbuznej! Chláme se jak cvok.

[Byron]

+lekne se ale pak se začne smát+ Nesměj se, +pošťuchuje ji+ Máš se bát. +zatím se odněkud nalevo odspodu noří nějaká bahení příšera+

[Rebecca Altamirano]

Když já za to nemůžu, ono je už asi málo věcí, co mě vyděsí. Pokrčí rameny. To ale nemění nic na to, že se vážně bavím. Kouká přes kraj,co se to tam noří.

[Byron]

+nakloní se přes ni a taky na to kouká+ Hele, to vypadá jak chrchel. +jenže najednou vjedou do pavučin a celý se do nich zamotají+

[Rebecca Altamirano]

No jo máš pr....Kouká taky, ale jak vjedou do pavučin, má to skoro až v puse. Jáááj, fůůůj! Otírá si to z ksichtu a dokonce pavučiny i plive. Tak to jo, tohle bylo vážně hnusný. Jestli jsem si něco udržela, tak je to odpor k pavoukům. Brr... Otřepe se a koukne na něj. Vzápětí se zas rozesměje, protože jak je obalenej pavučinama, není mu skoro vidět do obličeje. No ty vypadáš. Culí se pobaveně.

[Byron]

Á, já jsem úplně spoutanej! +protože se ty pavučiny na něj jaksi lepí, snaží si je sundat, ale moc mu to nejde+

[Rebecca Altamirano]

Pobaveně a malinko škodolibě se hihňá a pozoruje jak s tím fujtajblem zápasí. Tak spoutanej jo? Protáhne medovým hlasem a v očích jí blýskne, nakonec se jí ho zželí a začne z něj ten humus obírat.

[Byron]

+už sundá skoro všechny pavučiny, nakonec si prohrábne vlasy a oklepe se+ Fuj, teda, ten šok budem muset jít někam zapít.